Helenina cesta, č. 10

83403391_2844737018919294_6334298401856815104_oNesmím usnout. Když nevydržím a usnu, postel se obrátí a všechno se obrátí a ze spodních, skrytých stran věcí vyrazí skály bez kořenů a beze dna, které se pomalu otáčí v prázdnu a já šplhám jak slunéčko pořád nahoru, jen abych nespadla, ale vždycky nakonec spadnu do tmy a do postele, probudím se a pláču až do rána, protože se bojím usnout, protože takhle se nedá žít.

Ráno vstanu a jdu do práce.

Výstava kreseb, věnovaných památce mé tety Heleny Kimákové, která si vzala život v říjnu 1986. Kresby nemapují její příběh realisticky ani dokumentárně, naopak se snaží intuitivně a symbolicky projít utrpením až k jeho smyslu a tím i k vykoupení. Chtěl jsem tam nechat dost prostoru pro představivost každého pozorného pohledu. Ideálně by to neměl být jen příběh tety Heleny, ale v jistém smyslu příběh nás všech. 

„Proplakala tenkrát celé noci, slyšeli to i sousedi přes zeď,“ vyprávěla mi mamka o svém dvojčeti, tetě Heleně. Součástí série, věnované památce tety Heleny, je i čtrnáct bezbarvých kreseb. Čtrnáct proto, že nejznámější komiks v dějinách má taky čtrnáct obrázků a taky pojednává o utrpení. Ale nebojte, nebude to jenom depresivní šlichta, protože ani ten komiks nakonec nedopadl až tak špatně. A tak je to se vším.

 

Helenina cesta, č. 12

83136049_2838829216176741_7752473491776995328_oKde bylo lidstvo se svými obrovskými skoky, když jsi potřebovala udělat aspoň ten jeden malý krůček pro člověka?

Výstava kreseb, věnovaných památce mé tety Heleny Kimákové, která si vzala život v říjnu 1986. Kresby nemapují její příběh realisticky ani dokumentárně, naopak se snaží intuitivně a symbolicky projít utrpením až k jeho smyslu a tím i k vykoupení. Chtěl jsem tam nechat dost prostoru pro představivost každého pozorného pohledu. Ideálně by to neměl být jen příběh tety Heleny, ale v jistém smyslu příběh nás všech. 

„Proplakala tenkrát celé noci, slyšeli to i sousedi přes zeď,“ vyprávěla mi mamka o svém dvojčeti, tetě Heleně. Součástí série, věnované památce tety Heleny, je i čtrnáct bezbarvých kreseb. Čtrnáct proto, že nejznámější komiks v dějinách má taky čtrnáct obrázků a taky pojednává o utrpení. Ale nebojte, nebude to jenom depresivní šlichta, protože ani ten komiks nakonec nedopadl až tak špatně. A tak je to se vším.

 

Helenina cesta, č. 9

83262991_2835306493195680_2133019881774252032_oRaději jsem se moc nepřibližoval.

Výstava kreseb, věnovaných památce mé tety Heleny Kimákové, která si vzala život v říjnu 1986. Kresby nemapují její příběh realisticky ani dokumentárně, naopak se snaží intuitivně a symbolicky projít utrpením až k jeho smyslu a tím i k vykoupení. Chtěl jsem tam nechat dost prostoru pro představivost každého pozorného pohledu. Ideálně by to neměl být jen příběh tety Heleny, ale v jistém smyslu příběh nás všech. 

„Proplakala tenkrát celé noci, slyšeli to i sousedi přes zeď,“ vyprávěla mi mamka o svém dvojčeti, tetě Heleně. Součástí série, věnované památce tety Heleny, je i čtrnáct bezbarvých kreseb. Čtrnáct proto, že nejznámější komiks v dějinách má taky čtrnáct obrázků a taky pojednává o utrpení. Ale nebojte, nebude to jenom depresivní šlichta, protože ani ten komiks nakonec nedopadl až tak špatně. A tak je to se vším.