Žbluňk

mlhanadlesy

… Dnes už to opravdu musí skončit. Už nemůže couvnout, jinak se dočista zblázní. Polkl ten poslední kousek chleba a v tu chvíli ho prostoupil podivný klid. Nebyl to žádný povznášející pokoj, jen ticho. Utichly výčitky, utichl strach, utichly pochybnosti, necítil prostě nic. Jen prázdno – což ale byla oproti posledním dnům vítaná úleva.
Jidášův ochránce sklání svůj štít i meč k zemi a jen bezmocně přihlíží, jak se k jeho chráněnci blíží Nenapravitelný.
„Nesmíš mi bránit,“ ušklíbá se na anděla. „Víš přece, že mám svolení je tříbit. A tento v mém sítu uvízl. Teď si ho vezmu a použiju A ty mi nesmíš bránit!“ míří prstem na jeho meč.
Anděl to dobře ví. Jeho chráněnec se už rozhodl. Neochotně zasouvá svůj meč a pomalu se vzdaluje ze scény. Jak se vzdálenost zvětšuje, temnota kolem Jidáše Iškariotského pozvolna houstne.
„Můžu dovnitř?“ ptá se Nenapravitelný, jakmile ochránce zmizel z dohledu. “Pojď, je otevřeno,“ téměř slavnostně pronáší Chamtivost, hrdá na své dílo.

Mimořádný velikonoční titul.

Michal Valehrach: Žbluňk, Návrat domů 2016

 

Velikonoční tituly

 

Po proudu plavou jenom chcíplé ryby

po-proudu-plavou-jenom-chciple-ryby.280299474.1551891647Kniha dává nahlédnout do života jednoho muže ve středním věku, který se probíjí všednodenním životem jako my všichni. Který hledá, co znamená být člověkem, manželem, otcem a křesťanem v dnešním světě. A svoje vzestupy i pády popisuje se sympatickou moravskou otevřeností.

„Robert Dojčár je křesťan-konvertita a psychiatr. Rozhovor s ním přináší neotřelé úhly pohledu na propojení křesťanské víry a psychické stránky člověka. Nemusíte se všemi jeho názory souznít, ale on je podává s noblesou a bez náznaku demagogie, takže se pro vás stanou plodným podnětem k přemýšlení. Kniha osloví všechny ty, kdo hledají, jak žít svou víru v našem poněkud chaotickém světě.“ 

Robert Dojčár, Pavel Bajer: Po proudu plavou jenom chcíplé ryby, KNA 2019