84385537_2846838655375797_9112429685819572224_oRozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti.

Výstava kreseb, věnovaných památce mé tety Heleny Kimákové, která si vzala život v říjnu 1986. Kresby nemapují její příběh realisticky ani dokumentárně, naopak se snaží intuitivně a symbolicky projít utrpením až k jeho smyslu a tím i k vykoupení. Chtěl jsem tam nechat dost prostoru pro představivost každého pozorného pohledu. Ideálně by to neměl být jen příběh tety Heleny, ale v jistém smyslu příběh nás všech. 

„Proplakala tenkrát celé noci, slyšeli to i sousedi přes zeď,“ vyprávěla mi mamka o svém dvojčeti, tetě Heleně. Součástí série, věnované památce tety Heleny, je i čtrnáct bezbarvých kreseb. Čtrnáct proto, že nejznámější komiks v dějinách má taky čtrnáct obrázků a taky pojednává o utrpení. Ale nebojte, nebude to jenom depresivní šlichta, protože ani ten komiks nakonec nedopadl až tak špatně. A tak je to se vším.