zblunkNenechte se zmást názvem. Žbluňk není povídání pro děti, ani odborné pojednání o vlivu deštivého počasí na lidskou psychiku. Obsahuje šťavnatou beletrii, která tokem vyprávění překračuje hranice mezi reálným děním a neviditelnými dialogy duchovního světa, ať už na nebesích nebo v temnotách. Smysl toho citoslovce pochopíte až při čtení. Žbluňk je výborná knížka.

Autor, Michal Valehrach není žádný teoretický literát. Je truhlářem a spoluvede malý sbor v malém městě. Svou knihu napsal jako volání o pomoc v hluboké a dlouhotrvající osobní krizi. Nepsal ji pro nikoho jiného, jen pro svou vlastní potřebu. Ze svých temnot se vztahoval ke kříži a z příběhu o Kristově umučení čerpal posilu. Četl stále dokola tentýž příběh a zapisoval si pro sebe, jak to asi bylo. Nesnažil se z Písma vydobýt nějakou novou teologickou moudrost k vyučování, šel po stopě dramatu. Ponořil se do příběhu, jako by sám byl jeho účastníkem. Kým byl? Cítil se být víc jako Petr nebo jako Jan? Nevím, jestli Michal Valehrach četl Střetnutí od Perettiho, ale řekla bych, že Peretti by byl potěšen. Vždyť Spravedlnost, Hrob a Peklo jsou v bibli jmenované reálné postavy. Co na tom, že je očima nevidíme? Jejich jednání ovšem ano. V příběhu jsou popsáni jako konkrétní bytosti s podobou, hlasem a charakterem. Mají své role a ty hrají přesvědčivě.

Zpřítomněním a přiblížením biblického děje se člověk dostává dovnitř příběhu, stává se jakýmsi jeho účastníkem. Je nucen přemýšlet o souvislostech a dopadech jinak, osobně. O terapeutickém účinku příběhů, legend a mýtů již bylo napsáno mnoho psychologické literatury. O terapeutickém působení biblických příběhů se také ledacos teoretického můžeme dočíst. Knížka Žbluňk je však praktickou ukázkou, jak to provést a jak to dopadá, když se takový pokus opravdu povede.

Někdo se o Boží lásce přesvědčuje tím, že dlouhodobě sleduje její drobné denodenní projevy ve svém životě. Jiný člověk potřebuje přesvědčení o tom největším, nejpodstatnějším a nejdůležitějším projevu – o kříži. Jsou to dvě strany téže mince. Nelze než doporučit oba přístupy prakticky vyzkoušet.

Sympatické je členění na krátké úseky a střídání světů, které popisují. Text působí živě, příběh svižně postupuje. Jediným záporem je několik hrubek, které na mne z textu vyskočily. Ale možná si jich, strženi příběhem, ani nepovšimnete.

Nenechte se zmást názvem. Žbluňk je výborná knížka.

Valehrach, Michal: Žbluňk, Návrat domů, 2016